Kronika:Dívčí oddíl
Z 48wiki
ODDÍLOVÝ ROK 2011/2012
Zahajovačka skautek - 11.9.2011
Prázdniny uplynuly jako voda, je na čase zasednout opět do lavic...ale hlavně taky do naší klubovny. Dle instrukcí jsme se všechny (tedy skoro) sešly v tramvaji číslo 7, neboť jsme měly namířeno do Zátiší. O chvíli později dorazila i Šmudla s Grizlínem, v posledních minutách vběhla do tramvaje ještě i Včelka a byly jsme komplet :-) V plánu byla jen krátká procházka kousek za Zátiším, kde jsem si naivně myslela, že najdeme volné tábořiště, kde bychom udělaly oheň. Tábořiště jsme sice našly, ale bylo tam jaksik plno. Plácek jsme nakonec objevily skoro až na konci louky, ale za to byl náš a mohly jsme si jej udělat podle sebe. No a pak už jsme si užívaly nedělní pohody, povídaly o zážitcíh z prázdnin, o posledních hitech a novinkách a samozřejmě se trochu protáhly i při hrách "Kometa" nebo "Sobí kost" Chvíli před odchodem jsme pak ještě zkusily vyfotit nějaké umělecké fotografie a pak hurá přes ostružiny klusem na tramvaj. No jo, se mnou holt na žádný dopravní prostředek s rezervou nedojdeme :-) Zoubek
Vítání Jara 21.3.2009
Nepopisuji tady celou akci, ale něco přec: Co jsem si zapamatovala o poslední fázi loučení se zimou a tedy i jejími ztělesněními – asi 6 morenami: Babošovo přímo teatrálního vystoupení-projev o tom, jak proběhne skon jejich moreny..slova si nepamatuju, ale bylo to jak v řeckém senátu nebo na rytířském turnaji– kdy jeden předstoupil a zvolal: Pohleďte!... A pak to byla rozlučková báseň skupiny, se kterou jsem morenu stavěla já a ta zněla:
My morenu zapálíme
a zimu tím ukončíme!
Oheň budiž manžel tvůj,
do řeky jej následuj!
Na jaro už máme nárok,
vrať se zimo nejdřív za rok!
-tož není to špatné, co? Všichni jsme to svorně odhulákali a sem jsem to chtěla dát, kdyby náhodou někdo nerozuměl. Hlavními tvůrci byl Semafor a já a taky pomohla podpora tatínka od Dana z vlčat, který děl: „Doufám, že to s tím nárokem na jaro nevypustíte, to je dobrý:).“ A taky to dobrý bylo:) Rodiče byli velmi shovívaví-hlavně ti, co na nás vydrželi čekat a jen nás taktně pozdravili :Dobrý v e č e r! (ač byl návrat plánovaný na odpoledne):) a taky poděkování za účast všem těm přítomným, co jsme od nich neslízli ani jedno vyhubování za výběr trasy (aspoň na má nevinná bedra to nešlo)- ale koneckonců nebyla tak špatná rozhodně ne nenáročná, rozhodně ne (jak to říct) bez nerovností, ale nakonec jsme přivolali i to jaro a bylo krásně. Kvítko
Oddílovka trochu jinak: 10.1.2009
Máme tady první akci v novém roce. Konečně nám po 3 letech přeje počasí a zima vypadá tak, jak doopravdy má. V 9 ráno se scházíme u klub. v plné polní (s běžkami, bruslemi, lopatami, svačinkami, teplým čajem a rozzářeným úsměvem). Pěkně nám mrzne, takže ideální podmínky na nějaký ten zimní sport. U rybníka jsme se rozdělily na polovinu, běžkaři šli nacvičovat s Marťou a Včelkou a bruslaři zase se mou, Kvítkem a Abíkem. Co dělali běžkaři moc nevím, neboť já zůstala na ledu celou dobu. Nicméně my se nasoukaly do bruslí a hurá na led! Byla to paráda, odhrnuté místečko jen a jen pro nás, nikde ani noha, sem tam sněžilo, sem tam svítilo, fakt super. Všude samá hlubička, piruetka a lovení zajíců :-) Těch bylo zvláště u méně zkušených opravdu hodně. Pak jsme se na chvíli vyměnily a pak se to stalo! Ne, led nám nerupnul, nikdo se neutopil...ale jakmile jsme chtěly odejít z ledu, Čertík a Johanka se neměly do čeho přezout, jaksik nezbyly po výměně boty. Cesta zpět byla opravdu zajímavá, Johanku jsem s bruslemi na nohou nesla na zádech, Čertíka táhla na lopatách Kvítko. Nakonec jsme u běžkařů jedny boty navíc objevily, ale byly od Anežky, takže celkem malé. No smůla, Johanka neměla na výběr. Sice chvíli trpěla, ale nakonec ve zdraví došla :-) No a pak už nás čekalo jen bodování a předání cen těm nejlepším. ALe to stálo za to! Takže je fajn, že nám vyšlo počasí a že se taková parádní akce vydařila :-)
Tajemný hrad v Karpatech: 25.-28.10.2008Agenti realitních kanceláří se v sobotu v brzkých ranních hodinách sešli na meetingu, kde jim byla udělena čísla agentů. Cíl byl jednoduchý...zjistit co nejvíce informací o hradě a prezentovat hrad, nádvoří a přilehlé okolí boháčovi, který si hrad vybral ke koupi. Jenže na hradě se děly občas pozoruhodné věci :-) Nebyly jsme zde vítání, proto se lecjaká strašidla snažila všechny z hradu vyhnat, schovala nám papuče po chatě, zavěsila metlu na strop, unesla nějaké agenty realitek,...Prostě kdo nezažil,nepochopí! Ani v noci nedal pokoj duch Písklák, kterého bylo nutno zahnat zaříkávadlem. Dokonce musely jednotlivé realitky odlívat stopy okolních zákeřáků a poté i sledovat stopu po okolí. Nicméně i s těmito strašidly jsme se sžily, ve chvílích ticha :-) jsme zahrály boj o vlajku, trojnožku, kometu, uvařily si oběd na vlastním vybudovaném ohništi a snažily se ošetřit zraněné vedení, které strašidlům nezvládlo upláchnout. Nakonec dorazil i pan boháč, který si vybral ke koupi hradu právě realitky Ades a Taxett, ale nutno říci, že všechny realitky měly prezentaci výbornou a snažily se ze všech sil. A strašidla ať si již zlobí nového majitele, naše mise je splněna! Zoubek
Šotkiáda: 11.10.2008
Jedeme na hory, jupí juchůůů :-) Ráno sraz nehorázně brzy, ale kdo chce horalem býti, spánek nutno přebíti! K mému překvapení se účastní 15 dětí (8 skautek, 7 světlušek). Vyrážíme plným autobusem vpřed a za hodinu vystupujeme již za krásného jasného počasí. Podzim láká svými barvami, vysvětlíme pravidla dne a už uháníme sbírat lístečky, píšeme názvy do kartičky, postupně svlékáme vrstvy (nakloněná rovina se stále více kloní) a po hodince jsme na Prašivé. Svačíme, hrajeme kometu, povídáme....hodně štěstí zdraví, hodně štěstí...(Káňa měla včera narozeniny, blahopřejeme a předáváme kvítí). Pak se dělíme na zdatné a méně zdatné horalky. Bomba deset potápka překvapí vždy, zlý šotek skáče z jednoho batohu na druhý. Docházíme na další chatu - Na kotaři - svačíme, povídáme, sluníme :-) Zbytek cesty nás míjí závodníci na kolech (jako čuníci). Pak testík ze zdravovědy a hurá na bus do údolí. Johanka a Karkulka koukají po vránách místo po značce...rychle ji ztrácíme, nevíme kudy dál. Autobus jede za půl hodinu. Smůla, krosíme to prvním průsekem dolů za běhu a klusu. Překvapivě zvládají všichni a bez keců :-) Konečně narážíme na značku a klušeme za světluškami na zastávku. Máme v nohách více než 16 km. Jsme zdatné horalky! V autobuse trochu těsno, ale zvládáme. Tak zase někdy příště, bude fajn! :-) Zoubek
59. SRAZ ABC: 26.-28.9.2008
Celý týden lije, mží, na horách sněží a my máme jet na Bítovský mlýn soutěžit v pětiboji. Fakt humor! :-) Ale dle "Dum spiro spero" anebo "naděje umírá poslední" jsme si výpravu správně načasovaly, a tak v pátek přicházím do klub. jen v mikince a se sluníčkem. Po chvíli doráží Šmudla, celá uřícená, že nestíhá (normál no :-) ) a čekáme. Přesně na čas doráží Karkulka a Johanka, které tak získaly + bod a my jen smutně čekáme, zda dojde i někdo další. Po chvíli doráží Zip, Krvinka a Káňa. No hurá, to už je holek 5, snad dáme dokupy i team. Nakonec přichází Markétka, takže super, team bude :-) Z kluků dorazil jen Baboš a Honza. Bereme děti a šupajdíme na tramvaj. Na Vřesinské náhodou narážíme na bus BVÚ, takže nečekáme a ptáme se, jestli nás vezme. A vezme! Jen se trochu projedem ještě na Svinov, přibrat Zlaté Šípy. Na louku dorážíme se setměním, stačíme ještě posbírat trochu chrastí a klacků a udělat ohniště, tak nám bude aspoň teplo. No a pak krásný pelíšek, to je nádhera! Dopoledne přijíždí zbytek (Marťa, Včelka, Pája, Vendin, Škuban, Kvítko), stavíme družstva, snažíme se dohnat, co se dá. A pak už kolotoč...začíná pětiboj, nejdříve štafeta (kluci i holky běží jak o život, ale i tak jim to nestačí, jiní jsou prostě lepší). No a pak hurá na přírodu, chůdy, přepalování provázku a topografii. My, veteráni, se s chutí vrháme na volejbal, nakonec končíme po prvním souboji, zbytek nějak nezvládáme dohrát. Zato vyrážíme na klády k táboráku...kluci porazili soušku a pak ji hromadně odnášíme (fíha, to je fuška!). Pak se ještě vrháme na další klády k táboráku, od cisterny pěkně těžknou, ale my holky, my to nevzdaly! Na táborák jsme nacvičili Zemi Antilop, 4 holky scénku, ale to také jaksik nestačilo. No a v neděli nástup a vyhlášení. Ale to počasí...teda, povím vám, že před týdnem bych to takhle neodhadla. Kdo nejel, přišel o hodně :-) Zoubek
Výsledky: štafeťák (5. místo), chůze na chůdách (5. místo), příroda (1. místo), topografie (1. místo) a přepalování provázku (8. místo). Celkově bylo 8 dívčích soutěžních hlídek a ve výsledku holky skončily na 4. místě. Mít o bod více, tak jsou holky třetí :-) Všem holkám gratuluji a jsem ráda, že předešlé počasí je neodradilo!
Den NATO: 20.9.2008 - Den NATO
ZAHAJOVAČKA: 5.-7.9.2008
Když máme zahájit nový oddílový rok, tak na to jdeme pořádně! Letos jsme tedy vybraly parádní tábořiště u PR Pulčínské skály u Vsetína. Už počet na akci mě mile překvapil, neboť jelo 8 světlušek a 8 skautek, takže to nebyla žádná taková "private" akce. Cesta vlakem se zážitky z prázdnin utíkala rychle, takže jsme se ani nenadály a byly na místě. Na zastávce jsme však vystupovaly samy a ne náhodou se tak staly porozuhodným jevem našeho vláčku. Totiž tak, pomoci X dětem vystoupit z vlaku nám chvíli trvalo :-) Ale pak již hurá na cestu, když v tom jsem rozhodla, že se rozdělíme, protože jinak dojdeme na tábořiště všichni za tmy. Naivka, za tmy jsme došly, já se skautkami a Šmudlou asi o 20 min. dříve než světlušky, takže stavba stanů v noci nás stejně neminula. Nebyly jsme tam však samy, ostatní ale vypadali přívětivě, takže "no problemo" Večer už se stejně nedalo nic, neboť jít ještě na dřevo v místním terénu, to už by bylo o zdraví. Večer děti spokojeně usínaly, spíše se snažily usnout, za zvuku kytary od vedle a neustálého povídání. Spaní bylo opravdu ojedinělé :-) Ráno dorazil královský sluha s tím, že království je zakleté, všichni již utekli a zůstal jen mistr Elixír, který mu může pomoci. Ale kdo nezná naše děti....chtěly samozřejmě pomoci taky. A tak mistr Elixír našel správný recept a požádal táborníky, aby postupně přinesli všechny suroviny (trochu zeminy z cesty země, vodu z cesty vody, pírko od Pegase z cesty větru a nakonec slzu Fénixe z cesty ohně). Nakonec se vše promíchalo a nechalo 12 hodin uležet. Ráno vše muselo projít varem a poté již nic nebránilo tomu, aby byl král zachráněn. Ten všem poděkoval za záchranu a rozloučil se. Také jsme nezapomněly navštívit ty překrásné skály, ze kterých byl ještě krásnější výhled. Nu, uteklo to rychle, tak snad zase někdy příště :-) Zoubek
IVANČENA: 26.-27.4.2008
V 5:15 většině z nás drnčel budík, který nás vyhnal z pelíšků. Letošní Ivančenu jsme nemohly propásnout a tak i největší lenoši nakonec vylezli. Na nádraží jsme se sice slézaly jako "na pivo", ale nakonec jsme v počtu 14 dětí a 4 vedení odjely. Na Ostravici jsme rychle přebalily věci do batůžku a pomalu kráčely vzhůru. Holky měly za úkol zjistit během dne odpovědi na otázky, abychom všichni věděly, proč na tu Ivančenu vlastně "lezem". Pod Lukšincem jsme zvládly namalovat kamínky do soutěže (někteří i sami sebe)a bez větších problémů jsme přesně na nástup ve 12:00 dorazily do cíle. Konečně dostalo rozum i počasí, a tak nás sluníčko pěkně hřálo. Se 4 skautkami jsem se při zpáteční cestě odtrhla a vzala to přes Lysou. Vrcholová čokoláda bodla a tak nebránilo nic sestupu do chaty. Došly jsme zničení asi 30 min. po zbytku výpravy, ale zato spokojení. Večer jsme se nadlábly Chilli con carnem, zazpívaly pár písniček a s radostí zalehly. Ranní probuzení v 6:00 bylo sice mírně nepříjemné, ale alespoň bylo sluníčko. Zahrálo se pár her, projely jsme se na koníčkovi a šťastni odkráčely na nádraží. Nebylo nás sice nejvíc, ale i tak si myslím, že kdo jel, ten neprohloupil! Zoubek
PRŮZKUM TÁBOŘIŠTĚ: 5.-6.4.2008
Tak a je to tady. Měsíc duben se přiblížil a s ním i chystaná návštěva letošního tábořiště. Jelikož se o tomto víkendu konalo "dost" akcí, tak jsme na akci zbyly jen 3: Dejvy, Šmudla a já. V 6:45 (já opět dorazila pozdě) jsme vyjely. Já osobně jsem se těšila jako malá, aby taky ne, čekala nás dlouhá cesta autíčkem :-) Nádherné sluníčko nás doprovázelo celý den a tak cesta byla báječná. Prvním bodem byl Šumperk, takže když se na obzoru objevily zasněžené Jeseníky, slintaly jsme blahem! Ovšem slintání nás rychle přešlo, jakmile se ozval Mahoni, že nestíhá a nechytne tak tramvaj, kterou měly jet děti na ZVaS. A tak jsme se i v této vzdálenosti snažily danou situaci řešit (i když nebylo vlastně co). Po chvíli jsme usoudily, že nemá cenu se tímto ranním incidentem vzrušovat, a tak jsme jen tiše doufaly, že pár desítek kilometrů od nás to někdo zařídí! Před Šumperkem jsme dokonce stouply i na poslední letošní sníh, prostě paráda! A pak jsme to táhly různými "kotěhůlkami," dobře naváděni Šmudlou a autoatlasem. Sice se nám asi 2x stalo, že jsme v centru městečka zabloudily, ale jinak ok. Za půlí cesty jsme se nechaly zlákat odbočkou na blízkou zříceninu Košumberk netušíc, že pojedeme ještě dalších 20 minut, abychom zjistily, že hrad je zavřen a dovnitř nás stejně nikdo nepustí. Pech, no!
Cestu jsme však zdárně zvládly a dorazily do cíle. Píšťalka z Votic nám ukázala tábořiště (nádhera, jen se nechte překvapit :-) ), trpělivě zodpověděla všechny dotazy a poté nás dovedla do klubovny. Ráno začalo krápat, ale my jsme nerozpustní, že jo? Rozloučily jsme se s Píšťalkou a pádily na východ. Málem jsme vystoupily na horu Blaník (myslím tedy) či zhlédly Lipnici, ale nic z toho se nakonec nekonalo. Dejvy přibrzdila na mostě nad přehradou Želivka, udělaly jsme cvak cvak a jely dál. Ale byla nádherná! Na oběd jsme dorazily do Žďáru nad Sázavou, kde nás má babička pohostila výborným obědem. Vybaveni buchtami jsme však musely domů. Ale kam spěchat, když byl po cestě Kozlov? Přepadovka vyšla a tak jsme na chvíli zapadly k Brychlecovým, hlavně kvůli WC. A pak už...byl domov. Dejvy si odřídila 800 km,Šmudla se projela půlkou republiky a já načerpala mimo jiné i dosti energie k další práci. Zoubek
